Konec? Světa?

       No, možná ano. Konec se blíží zcela jistě pro každého z nás - když ne obecný, pak individuální určitě.

       Na netu je toho dost. O konci světa. Jedni hrozí, že to bude strašné. Druzí se zas smějí - na můj vkus dost hloupě. Jsou věci, kterým by se člověk asi neměl smát; jako smrt a nebo tenhle konec světa. Přesahuje nás to, tak proč se takhle ztrapňovat.

       Často mě napadá přirovnání k jedné pohádce - jméno už nevím. Prostě tam měl někdo splnit úkol. Důležitý úkol. Asi vysvobodit princeznu. A on se pořád plantal v zahradách, nechal se unášet tou jejich nádherou... Prostě setsakramentsky tam uvízl a na ten úkol zapomněl. Nevysvobodil už nikoho a nakonec pak bylo taky po něm.

       (Koukám, že to nebyla pohádka, ale nejspíš drama nebo tragédie. No to už je fuk.)

       Ale připadá mně to podobné dnešku. Uvízli jsme ve hmotě až po uši. Tak nějak se tady plantáme, co jsme měli dělat, to se nám už vykouřilo z hlavy. Ale určitě jsme sem nepřišli hrabat peníze, těžit ropu a pořizovat zlaté cihly, že jo. No, jsme divná civilizace.

       Víte, ono to "vítězství rozumu" je vlastně prohra. Odkaz "osvícenství" jsme nějak přehnali. Nevíme, co je láska, radost z bytí, oběť pro druhé. Nevíme, co bude POTOM, a hloupý smích to neřeší.

       My jsme zaznamenali, co dělala Bělka na oběžné dráze, dobyli jsme (zdevastovali) Mont Everest. V severních Čechách máme obrovitánské rypadlo na těžbu uhlí, a operujem oči laserem. Ale co bude, sakra, POTOM? Proč se tam neobrací obecná pozornost? Proč o tom cosi říkají jen pánové z páchnoucích zákristií, jakýmsi prastarým jazykem, plným hrozných, děsných frází?

       Proč se o tom nemluví normálně? Proč se nezjišťuje, proč jsme vlastně tu?

       Třeba si to někdo, k čertu, pamatuje! Třeba to někdo ještě ví!!!

       Vždyť my jsme tady strašně uvízli!!!