Hezké

Když před léty muslimský svět šílel kvůli karikaturám Mohameda v jednom dánském časopise a rozvášněné davy tehdy demonstrovaly v ulicích a pálily americké vlajky, ťukal jsem si na čelo. Dnes si ťukám na čelo, když vidím, jak kvůli jedné kontroverzní hře šílí čeští křesťané.

Myslím, že Halík se stal nepřítelem Evropy. Nebo úplně zblbnul.

......Byl jsem na cestách....teď jsem se dostal k počítači....

Právě jsem se vrátil z WC.

Velmi krásně a hlubokomyslně napsáno. Tři karmy.

Pěkně napsáno.

Cítím to podobně, a též mí známí, kteří prakticky nechodí do kostela, církev z nich "nic nemá", ale zároveň jaksi vnitřně ctíme Ježíše Krista. Jako kladnou postavu. Jak nám o něm vyprávěli, tak takového si ho přejeme. Máme jej v srdci. Díky za to uvědomění. Ač to zní trochu pateticky.

Škoda, že lze dát jen jednu karmu.

Myslím, že pokorní jsme jen tehdy, když se nacházíme v blízkostí Boží dokonalosti. Pak se přestáváme srovnávat s těmi, o nichž si myslíme, že jsou hosší než my, abychom si mohli myslet, že to s námi ještě není tak špatné.

A když přitom cítíme Boží milost, neodsuzujeme ani ty pyšné.

Z Vašich slov je cítit, že jste v Boží blízkosti a že ji přeje i druhým.

Není lepší křesťan ten, který chodí často do kostela - než ten, co v klidu medituje doma. V prvém případě se může jednat i o pokrytecké panbíčkářství. Připomíná mi to středověk prodávání odpustků - to bizarní kostelníkovo potřásání zvonečkem nad hlavami věřících, aby z nic vymámil nějaké drobné do kostelní pokladničky. Ta víra musí být u člověka v srdci, ne se s ní vizuálně prezentovat na veřejnosti - a ještě odsuzovat druhé, že nečiní tak jako on. Tak je to psáno i v Bibli.

Myslím si, že i bez Boha se to všechno srovná.