298 světů

Nemám žádné skandální odhalení. Nevím, kdo to udělal a proč. Jen je mi smutno; odešlo 298 lidí. 298 světů.

       Odvažuji se myslet si (!), že malajsijský dopravní letoun nebyl sestřelen záměrně. Tedy pokud byl vůbec sestřelen. Svět jakoby to nevěděl jistě; jen americká rozvědka ví, odkud byla odpálena smrtící raketa.

       Co k tomu dodat. Bude pravděpodobně následovat dlouhé handrkování, kdo je ten vrah. Otázka je, kdo je vlastně ve válce ten vrah? Civilní letoun tam - podle mě - vůbec neměl být; zkrátka se tam neměl vyskytnout.

       Veřejnost s úžasem procitá: najednou chápe, že i vzdálená válka se může člověka dotknout. Bohužel (a nebo díky Bohu?), tato planeta je jeden celek. I mě se válka na Ukrajině nějak dotýká; tak jako zločiny páchané v Africe, v Guantánamu, v Lybii, v Afghánistánu... Bezpochyby se mě nějak dotýká, i když to na těle necítím. Ale je to utrpení lidí, a to má dopad na nás na všechny.

       Neexistuje oddělení. Izolace. Naše "světy" jsou propojené, a jednou splynou. Až pochopíme, že "já" znamená částečně "ty", že se budu mít skutečně dobře, až ty se budeš mít dobře, jo, to bude ráj na Zemi.

       Zatím ale spíš tuším, jak se mnohým, co tohle čtou, ježí odporem všechny chlupy na těle. Pokud dočetli až sem.